Víkendové müsli – taková ta rodinná prokrastinace

Celý rok se tomu člověk vyhýbá a stejně tomu neuteče. Minimálně jednou do roka Vás to dožene. A většinou tomu pomůže nějaká ta nemoc. Tak i mě to nyní postihlo.

Víkend byl ve znamení „válení“ tedy moderně řečeno prokrastinace. I když…

…i když ačkoliv jsme vlastně celý víkend strávili doma někde v horizontální poloze, tak jsem stihl dočíst jednu knihu a dvě další začal číst. Při zkoumání jakou další si mám koupit jsem se také prohrabal naší skromnou knihovnou a zjistil, že to co jsem již přečetl si třeba nepamatuji, nebo si myslím, že jsem přečetl, ale nakonec se ukáže že vlastně ne.

Nějaký čas jsem také trávil lazením aplikace Lamael, což je skvělá česká apka na správu podnikání.

Spousty času jsem strávil s naším skvělým synkem a v neposlední řadě jsem navštívil rodiče a zajel zavzpomínat na prarodiče.

Takže ačkoliv jsem nic pořádně neudělal, zjišťuji jak teď o tom píšu, jsem toho udělal docela dost:-)

Doufám, že i vy trávíte víkendy užitečně a ne zbytečnou činností.

PS: můj příspěvek pro zlepsitsedavsechno.cz je že jsem přestěhoval appleTV do ložnice a tak můžeme sledovat filmy na tv.

Výsledek obrázku pro prokrastinace

Den blbec – den štěstí

Čekám co dnes budu mít do třetice. Ráno sednu do auta a rozsvítí se kontrolka „nedostatek chladící kapaliny“. Podle instrukce bych neměl vůbec s autem jet. Kontroluji stav kapaliny, ale jelikož je tma, svítím si telefonem a moc toho nevidím. Ale zdá se, že je tam opravdu málo. Otevírám manuál a studuji. Podle instrukcí by se měla dolít destilovaná voda.Jelikož bydlíme na vesnici a tady jen tak destilovanou vodu v krámu neseženu, přemýšlím koho zavolám. Pak mě napadne takové to ajťácké řešení. Vypnu tedy motor, vyndám klíče. Zandám klíč, nastartuji a chyba je pryč. Tak nevím jestli mě šálí zrak či co. Nejbližší benzínka 10km, ale když tam přijedu, bude motor teplý a to na dolévání není dobré. Riskuji a vyjíždím. Sleduji ručičku teploměru a teplota je stabilní. 90C. Zastavuji na benzině abych pro jistou koupil litr destilky a kontroluji stav v nádržce pod lepším světlem. Je tam opravdu pod minimem. Takže někde je chyba. Za týden jedu na garančku, tak to musí zjistit.

Cestou do práce si v poklidu jedu ranní zamlženou krajinou v okolí Stráže nad Ohří, když se mi zhruba v sedmdesátce před autem objeví statný sedmdesátník. Teda tím myslím zhruba sedmdesátikilové divoké prase, přebíhající silnici v serpentinách, mezi svodidly. Karoq brzdí dobře. Sakra dobře. Musel jsem trochu stočit volant, ale bylo to tip top. Jak se říká kdy uvidíte divoké prase? Jen dvakrát. Buď v zoologické, nebo když máte ještě auto v celku.

Tak snad budu mít štěstí a do třetice to taky vyjde…

Víkendové müsli – knihy

Co pro mě znamená kniha ?

Když se řekne kniha, co se Vám vybaví? Mě například jak sedím v křesle a v ruce držím otevřenou knihu, kterou právě čtu. Jsem jen já a kniha a já hltám písmena a slova. Takže pro mě slovo kniha vlastně znamená četbu. Když si vzpomenu na čtenářský deník na základní a pak následně na střední škole, tak to byla jedna z mála činností, kterou jsem já a myslím, že ne jen já ze srdce nenáviděl. Vzpomínám si, jak jsme všemi možnými způsoby sháněli vypsané deníky od jiných aktivních studentů, abychom pak mohli před hodinou vše opsat do těch svých. S četbou to ale nemělo vůbec nic společného, to znamená, že téměř nikdo z nás tu povinnou četbu nečetl.

Měl jsem to štěstí, že rodiče měli docela pěknou knihovnu plnou zajímavých a na tu dobu slušných titulů od klasiků po moderní tituly. Ve věku, kdy jiní kluci lítali za holkami, já si vždy našel čas na otevření nějaké knihy z naší knihy a její četbu. Měl jsem cíl. Přečíst všechny knihy z naší knihovny. Přiznám se, že se mi to nepovedlo, ale dostal jsem se někam na polovinu. Pro představu se nebavíme o pětit knihách, ale asi o třiceti. Zajímavostí je, že to co bylo povinné mě nebavilo, ale bavila mě spíš ten můj osobní cíl, ta výzva, kterou jsem si dal sám sobě.

Od té doby čtu stále. Někdy více, někdy méně často. Rád bych upozornil, že nejsem žádný čtenář. Znám lidi, kteří přečtou knihu každý týden. Ale znám také lidi, kteří knihu naposledy viděli ve školních lavicích. Na letošní rok jsem si zadal přečíst jednu knihu každý měsíc. Přiznávám bez mučení, mám za sebou 3 knihy:-( takže 30%. Poslední dobou jsem začal hodně číst elektronické knihy.

Papírová = vonící vs. elektronická = mrtvá ? Jak to máte vy? Já miluji papírové knihy. Nová kniha má obrovské kouzlo už jen v tom, když ji poprvé uchopíte do ruky a uvědomíte si kolik je uvnitř stránek, podle tloušťky. Pak když ji otevřete a necháte prolítnout stránky přes prsty, tak na Vás dýchne ta úžasná vůně tiskařské barvy a čerstvě nařezaného papíru. Uvědomíte si, že tu knihu musel vzít do ruky už někdo před vámi. Ten co jí skládal na paletu, ten kdo jí přendaval někam do regálu atd. Vlastně tak kniha zažila už svůj jeden příběh, než vůbec doputovala k majiteli. A to nemluvím o knihách v antikvariátech. Tímto chci tedy říci, že jsem zastáncem papírových knih, ale od té doby, co nám začal syn chodit je to pro mne nepoužitelné médium, protože mi neustále vyndavá záložky 🙂 a knihy přemisťuje. Navíc tahat knihu sebou v batohu je pro mne trochu nepraktické a sednout si v pracovní době někde s knihou je poněkud drzé 🙂 Takže poslední dobou preferuji ty mrtvé knihy. Takže elektronické. Pro mě obrovská výhoda v přehlednosti. Vím kde jsem, kolik mi toho chybí, kolik jsem již přečetl, mohu si písmena zvětšit zmenšit, knihu mám vždy sebou na telefonu, pokud nemám telefon, otevřu tu samou knihu a na místě kde jsem přestal na ipadu, nebo macu a pokračuji ve čtení. To jsou benefity, které využívám plnými doušky. A málem bych zapomněl na jednu fičuru v iOS13. Cíl denní četby. Zařízení vám ukáže pokud splníte čas, který jste si nastavili jako denní cíl a motivuje Vás k tomu, aby jste se snažili ho denně dodržet. Momentálně mám slabých 15minut denně. Začít se musí pomalu .

A nyní přichází poslední část o knihách. Nedávno jsem při natáčení podcastu veřejně prohlásil, že chci napsat knihu. Tahle moje myšlenka není nová a táhne se se mnou už myslím několik desetiletí. Jen poslední dobou dostává přesnější podobu. Vím o čem by tak kniha měla být, jen ještě nevím formu. Moc to nehrotím, ale když už jsem to jednou veřejně řekl, tak to taky chci splnit. Mám na to ještě zbytek svého života. Takže snad dost času:-)

Uff, dneska jsem se nějak rozepsal. Musím trénovat. A abych nezapomněl tak by vás možná zajímalo co právě čtu. Tak tedy poslední dobou dost omílanou knihu „Faktomluva“ od Hanse Roslinga

Mějte se krásně a u dalšího müsli opět načtenou

Víkendové müsli – domácí zelí

Každý týden řešíme stejnou otázku. Co máme v plánu na víkend? Někdy to jsou předem zodpovězené otázky, protože narozeniny, a různé oslavy jsou jasně daná záležitost a člověk prostě jen dorazí, nebo ne.

Někdy, ale před sebou máme víkend, který se jeví jako prázdný a pak máme potřebu něco naplánovat. Často je to dřina. Pokud máme chuť na výlet, vždy musíme zvažovat takovou variantu, aby to bylo zajímavé i pro dvouleté dítě. A to mnohdy není úplně jednoduché.

Tento víkend byla jasná jedna věc. Rodiče chtěli pomoc se sběrem a následným zpracováním zelí. Takže dopolední program byl hotov. A musím uznat, že to byla skvělá volba. Domácí zelí jsme v naší rodině dělávali každým rokem a od té doby co jsem z domova, jsem k této činnosti neměl přístup. Tak tedy po více jak třiceti letech jsem se opět ocitl jako v dětství. Vzpomínám si jak jsme jako děti pomáhali rodičům sklízet a pak při krouhání ujídali kousky nakrouhaného zelí. Je to zvláštní, ale tohle zelí chutná úplně jinak než když si ho koupíte a nakrouháte doma před obědem.

Samotné krouhání je kumšt. Musí se to umět aby plátky byly zhruba stejně silné, nebo spíše tenké. To v případě, že to děláte nožem. Ale dneska není problém sehnat kruhadlo na zelí a to jde pak práce pořádně od ruky.

Po nakrouhání plného lavoru je třeba zelí ochutit. Sůl, kmín a kousky jablek a cibule udělají své. Neodolal jsem a takovou směs jsem ochutnal. Během vteřiny jsem byl zpět v dětských letech. Ve sklepě kde jsme zelí krouhali každý podzim a já jsem vždy ochutnával tu absolutní delikatesu, kterou dokázal taťka namíchat. Je to zvláštní, jak vás určité momenty dokážou přenést v čase.

Takto nakrouhané a ochucené zelí se pak nandá do nádoby, kde bude následujících pár týdnů kvasit a zrát. A v ten moment jsem zase nastoupil já a se mnou i moje vzpomínky. Když totiž vidíte to obrovské množství hmoty, kterou musíte vměstnat do tak malé nádoby, přijde vám to nemožné, ale k tomu velmi dobře slouží hmotnost člověka. Ano tak jako ve filmech pro pamětníky, nebo pohádkách. Prostě si jen sundáte boty, ponožky a vlezete do té nádoby s nakrouhaným zelím a šlapete a šlapete, dokud nezačne z té směsi téct šťáva. To je ten správný čas.

Dokážu si představit , že to o čem píšu je tak nějak normální a spousta z vás to zná a říká si proč o tom píšu. Důvodem jsou vzpomínky na dětství a uvědomění, že některé věci se nemění po staletí. Ale také to, že někteří vůbec neví jak takové zelí vzniká.

Už se těším zhruba za měsíc , až si naberu do prstů z toho soudku a ochutnám. Mimochodem, pokud budete na internetu hledat, zjistíte, že takové nakládané zelí je zdrojem velkého množství vitamínu C , ale i dalších.

Více naleznete na wikipedii zde v odkaze

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kysané_zel%C3%AD

Tak toto jsou moje vzpomínky na dětství spojené s určitou činností.

A co vy ? Máte rádi kysané zelí ?

Víkendové müsli – zastav se

Jaké jsou priority, jak odpočívat

Poslední dobou si čím dál víc uvědomuji jak se nám naplňuje čím dál víc náš čas různými činnostmi, nebo zájmy, nebo informacemi. Normálně se tomu říká, že se nám zrychlil život, ale z podstaty věci je to samozřejmě nesmysl. Čas je stále stejný, to jen my děláme více věcí.

Být starší sebou nese samozřejmě spousty nevýhod, ale také výhod. Jedna z nich je životní zkušenost a určitá moudrost. A ta nám říká “ nežeň se tak, nic ti neuteče a na světě jsi jen jednou“.

Příběh školky

Ve středu šel náš syn poprvé do školky. Původně jsem jel do práce, ale cestou z domova do Kadaně jsem si uvědomil, že tohle je něco, co člověk zažije jen jednou v životě, to jsou přesně ty chvíle, kdy si člověk musí určit životní priority a já si uvědomil, že sám před sebou bych tohle neobhájil, takže jsem nakonec zaparkoval před školkou a šel tam s nimi. Strávil jsem tam 2 hodiny a dělal fotky a vím, že jsem udělal nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat.

Kavárny

Poslední dobou mívám pracovní/osobní schůzky. Nejsem kavárenský povaleč a do kavárny jsem většinou zavítal tak jednou za rok nebo i za pět let. Nyní jsem v kavárně několikrát do měsíce a zjišťuji , že to vůbec není špatné. Nebo spíš bych měl říci, že je to výborné pro mysl. Ano neutratíte majlant a dobu v kavárně můžete strávit rozhovorem s někým, třeba i prací, ale taky jen tak koukáním po lidech, jak se oblékají, jak komunikují, co dělají, a z toho si dělat třeba jednoduché analýzy ( pokud musíte pořád pracovat) a vychutnávat si ten klid a pohodu

OC – obchodní centra

Další místo kde můžete jen tak lelkovat a pozorovat lidi. To je samozřejmě v případě , že máte lidi rádi 🙂 Dnes se v OC nachází spousty lidí a někteří tma chodí s celou rodinou trávit třeba celý den. Dnešní OC jsou na tohle dnes připravené, takže Vám nabídnou skvělé vyžití. A vy tohle vše můžete pozorovat a nic nedělat.

LES

A nebo, pokud se potřebujete zklidnit úplně, nebo jen nemáte rádi moc lidí, tak vyražte do lesa, nebo prostě do přírody. Les je vynikající v tom, že tam nejspíš budete sami. Já sám si to slibuji už několik týdnů a stále se k tomu nemůžu nějak dokopat, ale vím, že musím, chci, můžu a že mi to pomůže se plně nabít.

Na závěr

Ať už vám dělá dobře to, či ono. Nečekejte dlouho a něco s tím dnešním shonem udělejte.

A nezapomeňte , že zlepšit se dá všechno. Zlepši To.

A s úsměvem

ODDĚLENÍ PRÁCE A SOUKROMÍ NA WEBU

Dnes jsem dokončil důležitou změnu z pohledu internetového marketingu.

Nyní tedy stránky milancholt.cz reprezentují mě jako osobu

Stránky zlepsito.eu reprezentují moje podnikání.

Obě stránky se budou nadále mírně prolínat, ale již ne tak značně. Ze stránek milancholt.cz zmizel e-shop a všechny moje podnikatelské aktivity budou od nynějška dominantní na webu zlepsito.eu.

Děkuji všem za přízeň

V případě dotazů využijte kontakty ze stránek.

Děkuji za pochopení

Milan Cholt

Standardy a jejich dodržování

Jak to máte se standardy Vy ?

Začnu trochu z jiného soudku, ale ne zcela od věci. Každý den jezdím do práce ( k zákazníkovi) autem cca 55km. Z toho se jedná asi 10km po silnici 1.tř, která je ale 4. proudá a spousta řidičů si myslí, že můžou jezdit 130km/hod. Bohužel je zde devadesátka a já se snažím tento předpis “ standard“ dodržovat a to třeba díky tempomatu. Bohužel jsem na silnici za imbecila, který zdržuje provoz a každý den se setkávám s tím, že mne při 90.km/hod předjede 95% aut. Dnes se stalo něco neuvěřitelného, ačkoliv určitě normálního. Na začátku silnice se za mne připojil policejní vůz. Jeli jsme celou dobu „spolu“ tedy policista za mnou, protože jsem měl na tempomatu 92km/hod. A co myslíte jak jeli ostatní ? Ano , hádáte správně . Celá silnice jela 90. Nikdo nás nepředjel. Nakonec to nevydržela paní s passatem a začala mě velice pomalu předjíždět. Přišlo mi to docela úsměvné a když jsem se s úsměvem na tváři podíval na paní v passatu, tak ta se také smála 🙂 normálně by asi jela 120, ale netroufla si.

No a teď zpět k tématu. Ten dnešní příběh ukazuje, že k dodržování standardů je zapotřebí buď silná disciplína, nebo nástroje, které pomohou. A může to být třeba jistá forma represe ( motivace strachem) nebo obráceně motivace radostí, ale to v případě řidičů fungovat jistě nebude. Takže bychom potřebovali takové „policajty “ i do fabrik a firem.

Jak to funguje u vás? Dodržují lidi standardy sami, nebo je musí někdo hlídat ?

Chválíte lidi za dodržování standardů ? Nebo je jen trestáte za nedodržování ? jaký způsob je účinější ?

Víkendové müsli – co se událo

  • Cesta přes čtvrt republiky se dá zvládnout i po okreskách
  • Je to sice kratší ale za to horší cesta
  • Alespoň se člověk muže kochat krásnou českou krajinou
  • Železný Brod je krásné město
  • Vysoká gastronomie je tam sprosté slovo
  • Vodaci jsou snad všude
  • Sucho tak hrozny nebude
  • Policajta nepotkáš
  • Proč je Kaufland pokaždé jiný ?
  • Kaštany a šlehačka se nemají rády
  • Když se vám dítě posere, neznamená to ze to neudělá za chvíli znovu
  • Zlepšit se dá všechno
  • Zlepši to

Re-design stránek

proč změna designu

Možná se zeptáte proč zase měním vzhled stránek? Odpověď je jednoduchá. Stránky milancholt.cz vznikly jako osobní blog a z toho důvodu jsem zvolil šablonu minimalistblogger, které odpovídala zaměření na psaní.

Tím jak jsem začal s podnikáním, potřeboval jsem vyřešit potřebu webových stránek pro firmu, ale nechtěl jsem úplně opouštět moje stránky, nebo spravovat stránky 2. Moje podnikání neboli firma je stále hlavně o mé osobě, tak jsem zvolil variantu použití osobních stránek jako blogu a zároveň firemní prezentaci. Zatím si myslím, že to takto bude, ale potřeboval jsem trochu přizpůsobit stránky více businessu a šablona onepress je z mého pohledu dobrá.

Nejsem webový designer ani žádný specialista. Vše si dělám sám a proto je úroveň taková jaká je. Doufám, že pro potřeby sdílení informací je to prozatím dostačující. Postupem času pravděpodobně oslovím někoho aby stránky vylepšil dle posledních trendů, ale jak říká přísloví „nejdřív práce a pak koláče“ . Takže koláče budou později 🙂

Neposlední důvod změny byl start mého „e-shopu“ se službami. Ten je nyní ve fázi budování. Postupně tam přibudou všechny služby, které nabízím aby jste si mohli jednoduše vybrat a objednat. Není nic horšího, než když něco chcete a nevíte kde a za kolik. U mě máte jasno a výběr je jednoduchý. A navíc hned víte co Vás to bude stát. ( I když i zde funguje tržní hospodářství :-))

Děkuji tedy za pochopení a trpělivost. Pokud máte nějaké komentáře sem s nimi. A nezapomeňte, že Zlepšit se dá všechno.