Home office

Slovo doposud moc neznámé v českých krajinách a zejména mezi zaměstnavateli nebylo moc neoblíbené. Ačkoli po něm volalo spousta zaměstnanců a zvlášť těch mladších ( mileniálů) tak firmy na to moc neslyšeli.

Co to vlastně znamená ? Znamená to Kancelář doma ? No vlastně ano a ne. Jediné co to pro Vás znamená, že to co děláte v práci by jste měli dělat i doma. Ale… ruku na srdce. Ten kdo pracuje z domova delší dobu už asi ví jak na to a jaká úskalí to přináší. Taky je nutno podotknou, že ne každá práce se dá dělat z domova. Ti z Vás, kteří mají to štěstí a můžou svojí práci přenést domu a pracovat tam si musí být vědomi, že s každými pravomocemi přicházejí i povinnosti.

A zde vidím slabou stránku home office. Pokud nejste dostatečně sebedisciplinovaní, budete mít nejspíš problém. Protože neodvedete požadovanou práci a pokud Váš zaměstnavatel nenastaví správně kontrolní mechanizmy, může to mít pro všechny nepříjemný dopad.

Je mi jasné, že v současné situaci je to jedno z možných řešení a jsem rád, že firmy k němu přistoupili. Bude určitě dobré po skončení celé této situace vše zhodnotit a zvážit zda nezavést „HO“ jako standard nebo benefit napořád. Myslím samozřejmě částečný.

Držím tedy všem na HO palce a také držím palce všem , kteří bojují s COVID19 anebo s jakoukoliv jinou nemocí.

Brzy na viděnou

Rychlý sled událostí

Za poslední dva týdny a možná bych mohl říci během posledních sedmi dnů se stalo spousta událostí, které ovlivnili můj život a kdyby mi někdo řekl, že se tohle může stát, tak si poklepu na čelo.

Během sedmi dnů dvě opravdu smutné události 🙁

Během sedmi dnů i něco příjemnějšího, nová výzva. Ačkoli nezačala úplně šťastně.

Jsem člověk, co se nevzdává.

A každá událost je pro mě příležitost myslet dopředu a najít ve věcech to pozitivní. Tak i poslední události mě v tomhle utvrzují a jsem rád, že dělám to co dělám, protože mě to šíleně baví, učím se u toho a pomáhám druhým a můžu vracet část toho co jsem do teď od života dostal.

Sběr dat v domácnosti

Možná se Vám nadpis zdá úpně ulítlý. Proč bych sakra sbíral doma nějaký data?

Budete se divit, ale děláme to ať už vědomě, nebo nevědomě.

A hned uvedu ty nevědomé příklady.

Dojde Vám doma nějaká surovina. Předpokládám, že doma nemáte zavedeny kanbany. Tak co ve většině případů uděláte? Napíšete tuhle věc na nějaký seznam. Seznam= data 🙂

Stoupnete si na váhu aby jste zjistili jak jste na tom. Někdo dál neřeší, někdo si někam zapíše. A je úplně jedno jestli na papírek, na tabuli, nebo do aplikce v telefonu. Sbíráte data

Potřebujete natankovat a přemýšlíte kde je nejlevnější benzín. Většinou to víte, protože jak jezdíte okolo jednotlivých pump koukáte za kolik ho mají. Sbíráte data

A teď ty vědomé příklady

Vedete si soukromou knihu jízd = sbíráte data

Zapisujete si měsíční stav vody, plynu, elektriky = sbíráte data

Vedete si evidenci výdajů a příjmů pro svoje účely = sbíráte data

Sběr dat nás obklopuje dnes a denně. Ale jedna věc je sběr dat a druhá jejich analýza.

Je to tak, že pokud někdo data sbírá vědomě, tak pak s nimi i pracuje. Nebo spíš je nějak analyzuje. Ty uvědomělejší z takových analýz připravují i akční plány 🙂

Jak to máte vy ?

Komentáře

Od začátku roku jsem nenapsal jediný článek. Všechen čas, který věnuji psaní je zaměřen na Linkedin a případně moje podnikání. To ale neznamená, že nesleduji dění kolem sebe a že nemám v hlavě spousty témat o kterých bych chtěl psát.

S ohledem na dění kolem nás si ale dnes neodpustím drobný a mnou komentovaný sumář posledních dvou měsíců

Událostí a těch velkých se za poslední dva měsíce událo poměrně dost. Jako nezávislého pozorovatele a posluchače zpráv mi přijde až podezřelé jak jednotlivé zprávy vznikají, stoupají na svůj vrchol i třeba několik týdnů a jejich pád je tak strmý, že si nikdo ani neuvědomuje jak rychle zmizí.

A namátkou zmíním ty největší z letošního roku 2020.

Zavraždění generála Sulejmáního v Íránu americkou armádou

Celý svět měl obavy, že začne asi válka. I my jsme si říkali po mediální masáži co vlastně bude. Dnes už si nikdo ani nevzpomene

Požáry v Austrálii.

Není snad člověka, co by neviděl a skoro neoplakal popálenou koalu. Myslím, že opravdu hodně nepříjemná věc a událost. Obrovská vlna solidarity z celého světa. Pak náhle deště a záplavy a dnes ? Zabývá se tím někdo v Evropě?

KOVID19

A do třetice. Něco, co se táhne už od ledna, ale naplno propuká až nyní. Myslím novinářsky. To že se tím zabývají lékaři a vědci je zcela automatické. Ale zabývají se novináři chřipkou? No vidíte a ta má na svědomí stonásobně více lidí.

Žijeme v době médií a informací. A informační vzdělanost lidí je stále na nízké úrovni. Lidi se nechávají zmanipulovat jednostrannou informací a nehledají druhou stranu mince. Jsem zvědavý jaká informační „bomba“ nás čeká teď.

Nechme se překvapit

PS: vše zde zmíněno je pouze můj názor za který se nestydím a nebojím se ho říci nahlas. Jsem svobodný člověk žijící ve svobodné zemi. A pokud vás něco irituje, tak to nečtěte a nesledujte 🙂

31.12.2019 – Silvestr – 2020vyzva

Dnes je zase jednatřicátého. A k tomu dvanáctý měsíc. Takže zase měsíc fuč a zároveň i rok fuč.

Letos se toho událo opravdu hodně.

Leden-březen povolání TPS manager v korporátu

Konec března podání výpovědi

Od dubna na volné noze jako OSVČ.

Pořídil jsem si vůz, na který musím vydělat.

Platím si vlastní účty za telefon

Zařídil jsem si počítač a tohle vše mě vede k tomu abych to nevzdal.

Na konci roku jsem rozjel e-shop a tím to nekončí.

Plány na rok 2020 jsou velkolepé a ambiciozní.

A tady bych začal s jedním ani ne plánem, jako spíše s osobní výzvou. Před několika lety jsem držel výzvu na twitteru #dobrerano, kdy jsem celý rok, den co den zdravil twitter tímto haschtagem.

A nyní se pokusím o něco podobného. jedná se o 365vyzva v podobě krátkého videa po celý rok každý den. Nejde mi o to abych získal nějaké sledovatele. Jedná se mi opravdu jen o osobní výzvu.

a zde je odkaz

Trance exkluzivně

Poslední víkend jsme spolu se syny navštívili známý taneční klub EPIC v Praze. Byl to dárek od kluků k narozeninám a musím uznat, že to byl zážitek.

Akci předcházela večeře s pivkem a startovacím drinkem v blízké hospůdce a pak už jen tanec a tanec.

Na scéně se vystřídali postupně DJ jako D3LIGHT, NIFRA a pak hvězda večera a stálice na nebi trance hudby PAUL VAN DYK.

Jelikož jsem na diskotéce nebyl až nějaký ten rok a taky nejsem nejmladší, měl jsem zprvu trochu strach jak to zvládnu. Nakonec jsem byl sám překvapen co mé tělo ještě vydrží a pořádně si to užil.

Rodinné foto
Paul von Dyk live

Víkendové müsli – taková ta rodinná prokrastinace

Celý rok se tomu člověk vyhýbá a stejně tomu neuteče. Minimálně jednou do roka Vás to dožene. A většinou tomu pomůže nějaká ta nemoc. Tak i mě to nyní postihlo.

Víkend byl ve znamení „válení“ tedy moderně řečeno prokrastinace. I když…

…i když ačkoliv jsme vlastně celý víkend strávili doma někde v horizontální poloze, tak jsem stihl dočíst jednu knihu a dvě další začal číst. Při zkoumání jakou další si mám koupit jsem se také prohrabal naší skromnou knihovnou a zjistil, že to co jsem již přečetl si třeba nepamatuji, nebo si myslím, že jsem přečetl, ale nakonec se ukáže že vlastně ne.

Nějaký čas jsem také trávil lazením aplikace Lamael, což je skvělá česká apka na správu podnikání.

Spousty času jsem strávil s naším skvělým synkem a v neposlední řadě jsem navštívil rodiče a zajel zavzpomínat na prarodiče.

Takže ačkoliv jsem nic pořádně neudělal, zjišťuji jak teď o tom píšu, jsem toho udělal docela dost:-)

Doufám, že i vy trávíte víkendy užitečně a ne zbytečnou činností.

PS: můj příspěvek pro zlepsitsedavsechno.cz je že jsem přestěhoval appleTV do ložnice a tak můžeme sledovat filmy na tv.

Výsledek obrázku pro prokrastinace

Den blbec – den štěstí

Čekám co dnes budu mít do třetice. Ráno sednu do auta a rozsvítí se kontrolka „nedostatek chladící kapaliny“. Podle instrukce bych neměl vůbec s autem jet. Kontroluji stav kapaliny, ale jelikož je tma, svítím si telefonem a moc toho nevidím. Ale zdá se, že je tam opravdu málo. Otevírám manuál a studuji. Podle instrukcí by se měla dolít destilovaná voda.Jelikož bydlíme na vesnici a tady jen tak destilovanou vodu v krámu neseženu, přemýšlím koho zavolám. Pak mě napadne takové to ajťácké řešení. Vypnu tedy motor, vyndám klíče. Zandám klíč, nastartuji a chyba je pryč. Tak nevím jestli mě šálí zrak či co. Nejbližší benzínka 10km, ale když tam přijedu, bude motor teplý a to na dolévání není dobré. Riskuji a vyjíždím. Sleduji ručičku teploměru a teplota je stabilní. 90C. Zastavuji na benzině abych pro jistou koupil litr destilky a kontroluji stav v nádržce pod lepším světlem. Je tam opravdu pod minimem. Takže někde je chyba. Za týden jedu na garančku, tak to musí zjistit.

Cestou do práce si v poklidu jedu ranní zamlženou krajinou v okolí Stráže nad Ohří, když se mi zhruba v sedmdesátce před autem objeví statný sedmdesátník. Teda tím myslím zhruba sedmdesátikilové divoké prase, přebíhající silnici v serpentinách, mezi svodidly. Karoq brzdí dobře. Sakra dobře. Musel jsem trochu stočit volant, ale bylo to tip top. Jak se říká kdy uvidíte divoké prase? Jen dvakrát. Buď v zoologické, nebo když máte ještě auto v celku.

Tak snad budu mít štěstí a do třetice to taky vyjde…

Víkendové müsli – knihy

Co pro mě znamená kniha ?

Když se řekne kniha, co se Vám vybaví? Mě například jak sedím v křesle a v ruce držím otevřenou knihu, kterou právě čtu. Jsem jen já a kniha a já hltám písmena a slova. Takže pro mě slovo kniha vlastně znamená četbu. Když si vzpomenu na čtenářský deník na základní a pak následně na střední škole, tak to byla jedna z mála činností, kterou jsem já a myslím, že ne jen já ze srdce nenáviděl. Vzpomínám si, jak jsme všemi možnými způsoby sháněli vypsané deníky od jiných aktivních studentů, abychom pak mohli před hodinou vše opsat do těch svých. S četbou to ale nemělo vůbec nic společného, to znamená, že téměř nikdo z nás tu povinnou četbu nečetl.

Měl jsem to štěstí, že rodiče měli docela pěknou knihovnu plnou zajímavých a na tu dobu slušných titulů od klasiků po moderní tituly. Ve věku, kdy jiní kluci lítali za holkami, já si vždy našel čas na otevření nějaké knihy z naší knihy a její četbu. Měl jsem cíl. Přečíst všechny knihy z naší knihovny. Přiznám se, že se mi to nepovedlo, ale dostal jsem se někam na polovinu. Pro představu se nebavíme o pětit knihách, ale asi o třiceti. Zajímavostí je, že to co bylo povinné mě nebavilo, ale bavila mě spíš ten můj osobní cíl, ta výzva, kterou jsem si dal sám sobě.

Od té doby čtu stále. Někdy více, někdy méně často. Rád bych upozornil, že nejsem žádný čtenář. Znám lidi, kteří přečtou knihu každý týden. Ale znám také lidi, kteří knihu naposledy viděli ve školních lavicích. Na letošní rok jsem si zadal přečíst jednu knihu každý měsíc. Přiznávám bez mučení, mám za sebou 3 knihy:-( takže 30%. Poslední dobou jsem začal hodně číst elektronické knihy.

Papírová = vonící vs. elektronická = mrtvá ? Jak to máte vy? Já miluji papírové knihy. Nová kniha má obrovské kouzlo už jen v tom, když ji poprvé uchopíte do ruky a uvědomíte si kolik je uvnitř stránek, podle tloušťky. Pak když ji otevřete a necháte prolítnout stránky přes prsty, tak na Vás dýchne ta úžasná vůně tiskařské barvy a čerstvě nařezaného papíru. Uvědomíte si, že tu knihu musel vzít do ruky už někdo před vámi. Ten co jí skládal na paletu, ten kdo jí přendaval někam do regálu atd. Vlastně tak kniha zažila už svůj jeden příběh, než vůbec doputovala k majiteli. A to nemluvím o knihách v antikvariátech. Tímto chci tedy říci, že jsem zastáncem papírových knih, ale od té doby, co nám začal syn chodit je to pro mne nepoužitelné médium, protože mi neustále vyndavá záložky 🙂 a knihy přemisťuje. Navíc tahat knihu sebou v batohu je pro mne trochu nepraktické a sednout si v pracovní době někde s knihou je poněkud drzé 🙂 Takže poslední dobou preferuji ty mrtvé knihy. Takže elektronické. Pro mě obrovská výhoda v přehlednosti. Vím kde jsem, kolik mi toho chybí, kolik jsem již přečetl, mohu si písmena zvětšit zmenšit, knihu mám vždy sebou na telefonu, pokud nemám telefon, otevřu tu samou knihu a na místě kde jsem přestal na ipadu, nebo macu a pokračuji ve čtení. To jsou benefity, které využívám plnými doušky. A málem bych zapomněl na jednu fičuru v iOS13. Cíl denní četby. Zařízení vám ukáže pokud splníte čas, který jste si nastavili jako denní cíl a motivuje Vás k tomu, aby jste se snažili ho denně dodržet. Momentálně mám slabých 15minut denně. Začít se musí pomalu .

A nyní přichází poslední část o knihách. Nedávno jsem při natáčení podcastu veřejně prohlásil, že chci napsat knihu. Tahle moje myšlenka není nová a táhne se se mnou už myslím několik desetiletí. Jen poslední dobou dostává přesnější podobu. Vím o čem by tak kniha měla být, jen ještě nevím formu. Moc to nehrotím, ale když už jsem to jednou veřejně řekl, tak to taky chci splnit. Mám na to ještě zbytek svého života. Takže snad dost času:-)

Uff, dneska jsem se nějak rozepsal. Musím trénovat. A abych nezapomněl tak by vás možná zajímalo co právě čtu. Tak tedy poslední dobou dost omílanou knihu „Faktomluva“ od Hanse Roslinga

Mějte se krásně a u dalšího müsli opět načtenou

Víkendové müsli – domácí zelí

Každý týden řešíme stejnou otázku. Co máme v plánu na víkend? Někdy to jsou předem zodpovězené otázky, protože narozeniny, a různé oslavy jsou jasně daná záležitost a člověk prostě jen dorazí, nebo ne.

Někdy, ale před sebou máme víkend, který se jeví jako prázdný a pak máme potřebu něco naplánovat. Často je to dřina. Pokud máme chuť na výlet, vždy musíme zvažovat takovou variantu, aby to bylo zajímavé i pro dvouleté dítě. A to mnohdy není úplně jednoduché.

Tento víkend byla jasná jedna věc. Rodiče chtěli pomoc se sběrem a následným zpracováním zelí. Takže dopolední program byl hotov. A musím uznat, že to byla skvělá volba. Domácí zelí jsme v naší rodině dělávali každým rokem a od té doby co jsem z domova, jsem k této činnosti neměl přístup. Tak tedy po více jak třiceti letech jsem se opět ocitl jako v dětství. Vzpomínám si jak jsme jako děti pomáhali rodičům sklízet a pak při krouhání ujídali kousky nakrouhaného zelí. Je to zvláštní, ale tohle zelí chutná úplně jinak než když si ho koupíte a nakrouháte doma před obědem.

Samotné krouhání je kumšt. Musí se to umět aby plátky byly zhruba stejně silné, nebo spíše tenké. To v případě, že to děláte nožem. Ale dneska není problém sehnat kruhadlo na zelí a to jde pak práce pořádně od ruky.

Po nakrouhání plného lavoru je třeba zelí ochutit. Sůl, kmín a kousky jablek a cibule udělají své. Neodolal jsem a takovou směs jsem ochutnal. Během vteřiny jsem byl zpět v dětských letech. Ve sklepě kde jsme zelí krouhali každý podzim a já jsem vždy ochutnával tu absolutní delikatesu, kterou dokázal taťka namíchat. Je to zvláštní, jak vás určité momenty dokážou přenést v čase.

Takto nakrouhané a ochucené zelí se pak nandá do nádoby, kde bude následujících pár týdnů kvasit a zrát. A v ten moment jsem zase nastoupil já a se mnou i moje vzpomínky. Když totiž vidíte to obrovské množství hmoty, kterou musíte vměstnat do tak malé nádoby, přijde vám to nemožné, ale k tomu velmi dobře slouží hmotnost člověka. Ano tak jako ve filmech pro pamětníky, nebo pohádkách. Prostě si jen sundáte boty, ponožky a vlezete do té nádoby s nakrouhaným zelím a šlapete a šlapete, dokud nezačne z té směsi téct šťáva. To je ten správný čas.

Dokážu si představit , že to o čem píšu je tak nějak normální a spousta z vás to zná a říká si proč o tom píšu. Důvodem jsou vzpomínky na dětství a uvědomění, že některé věci se nemění po staletí. Ale také to, že někteří vůbec neví jak takové zelí vzniká.

Už se těším zhruba za měsíc , až si naberu do prstů z toho soudku a ochutnám. Mimochodem, pokud budete na internetu hledat, zjistíte, že takové nakládané zelí je zdrojem velkého množství vitamínu C , ale i dalších.

Více naleznete na wikipedii zde v odkaze

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kysané_zel%C3%AD

Tak toto jsou moje vzpomínky na dětství spojené s určitou činností.

A co vy ? Máte rádi kysané zelí ?