Víkendové müsli – co se událo

  • Cesta přes čtvrt republiky se dá zvládnout i po okreskách
  • Je to sice kratší ale za to horší cesta
  • Alespoň se člověk muže kochat krásnou českou krajinou
  • Železný Brod je krásné město
  • Vysoká gastronomie je tam sprosté slovo
  • Vodaci jsou snad všude
  • Sucho tak hrozny nebude
  • Policajta nepotkáš
  • Proč je Kaufland pokaždé jiný ?
  • Kaštany a šlehačka se nemají rády
  • Když se vám dítě posere, neznamená to ze to neudělá za chvíli znovu
  • Zlepšit se dá všechno
  • Zlepši to

Víkendové müsli – programy na víkend

Jsme rodina, co nevydrží sedět dlouho na zadku. Co to znamená ? Že každý víkend musíme mít nějaký program.

Zpravidla plánujeme víkend v průběhu týdne. Prioritou jsou různé rodinné záležitosti, jako návštěva rodičů, různé oslavy nebo plánované návštěvy. Zbytek času vyplňujeme nějakou aktivitou. Tedy, no, není to jako přímo aktivita sportovní, to příjde jakmile bude Víťa větší, ale moc rádi cestujeme a když nám zrovna počasí nepřeje, tak taky makáme na baráku, nebo okolo něj.

Někdy se to ale sejde a dostihne vás nějaký deficit. Jako mě včera ten spánkový. Takže dopoledne byla návštěva rodičů a snídaně, ale odpoledne na mě přišla nějaká únava a tak jsem si lehl s malým kolem druhé a vstával jsem skoro v šest :-). No co vám budu povídat, zpočátku hroznej pocit, že jsem prospal 4 hodiny sobotního dne, ale když to vezmu kolem a kolem, tak když si tělo řekne, že to chce, má mu to člověk dopřát. Možná i tohle jsou maličkosti, které vedou ke spokojenému životu. Ono , pořád se za něčím hnát a neodpočívat člověka dožene, tak akorát k nějakému maléru.

Ale zpět k úvodu. Jsme rodina, co hodně plánuje (musíme, protože jinak by jsme v tom měli absolutní hokej:-)), ale někdy ty plány měníme dle situace a dalo by se říci, že „operativně reagujeme“.

Takto by měla funguvat každá zdravá firma i jednotlivec. Z pohledu dosažení výsledku, je důležitý počáteční plán , který vede k dosažení cíle.

Náš síl je užít si víkend.

Jak to máte vy? Plánujete, nebo jedete tzv. na punk? Napište mi do komentářů

Kdo si hraje, nezlobí č.4

Dnes jsme se vydali na tůru. Tedy spíše na procházku, ale bylo to moc fajn a mohu všem kdo má malé děti vřele doporučit. Pobyt na čerstvém vzduchu v okolí lesa nám všem jen prospěl.

Ráno jsem na internetu hledal kam bychom moli vyrazit. Měl jsem chtuť strávit nějaký čas v přírodě a tak jsem hledal tímto směrem. Když potřebuji inspiraci na výlet, tak zpravidla navštívím stránky www.kudyznudy.cz a tam si můžete krásně vybrat druh a místo o co máte zájem.

Dnešní voba padla sem. Obec Hrobčice. Pohádková stezka skřítka Hrobčíka

https://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/naucna-stezka-skritka-hrobcika-v-hrobcicich.aspx

Jedná se o procházku pohádkovým lesem. Protože máme Vítka, jevilo se mi to jako nejlepší volba.  Od nás to bylo necelou hodinu cesty, takže jsme využili času a vyrazili tak aby Víťa cestou spal. To se náramně povedlo a všichni jsme si to skvěle užili.

Zde je pár fotek. A mimochodem, pokud máte malé děti, tak vřele doporučuji a dávám na popis z internetu 10/10

To nevymyslíš – druhé výročí

Rok s rokem se sešel a my jsme spolu s mojí ženou oslavili druhé výročí svatby. To by určitě nebylo nic zvláštního, nebo něco o čem bych měl psát. To zvláštní teprve přišlo, když jsme se vydali na cestu z domova.

V plánu byla večeře a pak romantická procházka po Kadani. První drobná překážka nastala když jsme vyšli z domu a zjistili, že prší :-(. No nic tak žena se vrátila pro deštník a já šel ještě vyhodit pytel z koše do popelnice a že půjdu napřed do auta. Cestou jsem měl v plánu vyvézt naší popelnici před dům, protože druhý den byl svoz odpadu

A v ten moment se to stalo…

… když jsem táhl popelnici, šáhnul jsem do kapsy kabátu pro klíče od auta a něco se mi zdálo divné. A vzápětí jsem to zjistil. na klíčích od domu nosím připnuté i klíče od auta a v tu chvíli jsem věděl, co je špatně.

Toyota má v těle ovladače klíček a to celé se dá oddělit a to přesně se mi stalo někde mezi východem z domu a cestou k autu.

No a co teď? Takže jsem začal být mírně nervozní, protože bez ovladače bych nenastartoval auto (asi), nicméně by to byl problém.

Začali jsme tedy hledat. Hledali jsme okolo dveří, cestou, no prostě všude. Dovedete si představit když je tma, prší a vy jste měli v plánu úplně něco jiného jak Vám asi je. Začínal jsem být mírně nervozní až nas…ý. Nikde nic.

A pak mě napadla poslední možnost, ta kterou jsem si celou dobu moc nepřipouštěl a našel bych 1000 důvodů proč se mi do toho nechtělo.

Ano, napadlo vás to samé…. POPELNICE….. Co když spadl do popelnice. Tam jsem se samozřejmě díval,ale nic nebylo vidět ( aby taky jo, když byla plná) . Aby toho nebylo málo, tak jsem těsně před odjezdem vyhodil ještě koš kde nebyl sáček a ten byl plný kapesníků, protože jsme před časem prodělali nějaký muribundus.

No nic. Nedalo se nic dělat a musel jsem konat. Přinesl jsem prázdný sáček do koše, žena mi ho podržela a zároveň mi svítila baterkou a já se krásně začal hrabat v odpadkách. Řeknu vám, že to byla romantika jako prase 🙂 Vyházel jsem asi přes půlku popelnice a stále nic.Žena mi řekla,ať na to kašlu, že tam nebude. Začal jsem podléhat skepsi . A tu náhle….. černá krabička s logem TOYOTA 🙂

Jestli si myslíte, že tohle je vše, tak se mýlíte.

S radostí jsme tedy vyrazili na večeři. Zaparkovali před restaurací ( kupodivu bylo místo, tzv. prsa/prsa neboli 30/30 na každou stranu) a šli na večeři. Večeře byla fajn, celkově spokojenost, tak 8/10, až na tu servírku. Tak hlučného člověka jsme už dlouho neslyšel. Nejlepší byla její hláška, kdy skoro na celý lokál křičela, že už bude mluvit potichu :-))) to nás fakt pobavilo. Takže taková kulturní vložka.

a nebojte ani teď ještě není konec

Cestou domů jsem chtěl udělat ještě ženě radost , tak jsme jeli navštívili místní Kaufland, že jí koupím kytku. Kytku jsme koupili, ale jak to už bývá ještě něco navrch. Tedy drobnost pro radost a banány. Tedy celkem trs čtyř banánů za cca 20Kč.

Přijdeme k pokladně, paní vše namarkuje a já s pohledem na displej vytahuji kartu, že těch 256Kč zaplatím. Když v tom mě žena zarazí se slovy “ to je nějaké divné tolik za pár věcí“ to už se začala divit i prodavačka a mě to v tu chvíli došlo. Při pohledu na displej jsem najednou viděl né 256, ale 1 256. Aha? co je špatně. Paní pokladní kontroluje namarkované položky a najednou vidí příčinu. Nějakým způsobem se nám ty 4 banány načetli jako 30kg banánů za bratru 900kč :-))) takže to pani pokladní stornovala, načetla znovu a pak už bylo vše v pořádku.

Cestou domů jsme se museli stále smát dnešnímu večeru, protože

TO NEVYMYSLÍŠ

Člověk je jako houba

Zkuste si představit že jsme jako houba. Představte si takovou tu houbu na mytí, třeba auta.

Výsledek obrázku pro houba na mytí auta

Princip houby spočívá v tom, že dokáže nasát (absorbovat) tekutinu. Tekutina jsou v tomto případě emoce, vědomosti, tedy nehmatatelné věci.

Kapacita každé houby je omezená. To znamená, že pokud je houba plně nasátá, již nenasaje nic dalšího, dokud jí nezmáčkneme a část původního obsahu nevyždímáme. Další možnost je zvýšit kapacitu houby a to lze jen tak, že ji necháme vyrůst, nebo-li zvětšit.

Doufám, že fyzikální okénko je jasné a můžeme přejít k jádru myšlenky.

Už když jsme u maminky v bříšku vnímáme venkovní vjemy. Ano , je to dokázané a dnes to každý rozumný člověk ví. To ale znamená, že naše houba už začíná nasávat. Když se narodíme a začínáme se životem, naše houba nasává víc a víc, ale její kapacita se zmenšuje a zmenšuje.

V běžném životě přicházejí emoce pozitivní a situace krásné, ale i ty negativní a ošklivé, nebo nezdravé. Tohle všechno se nám ukládá do naší houby. A na nás je to pak vidět.

Z tohoto vysvětlení tedy plyne, že pokud jsme v útlém dětství vychováváni láskou a obklopeni hezkými věcmi, máme krásné dětství a v naší houbě jsou převážně jen ty hezké věci, tak my je pak dokážeme ždímat a tím předávat dále.

Pokud ovšem děti vyrůstají v rodině, kde jsou věci nezdravé ( alkohol, povalečství, hádky) naplní se nám velmi brzy houba takovými věcmi a věřte, že ty „černé věci“ jsou těžší a zabírají v naší houbě více místa. A co víc, špatně se pak ždímají ven.

Snažme se tedy plnit houby našich dětí více tím příjemným, ať mají v pozdějším věku z čeho čerpat.

Ještě trochu ke zvýšení kapacity houby. To lze jen tím, že se vzděláváme a přijímáme ponejvíce pozitivní emoce. jde to pomalu, ale jde to.

Tedy rčení, že jablko nepadlo daleko od stromu neznamená nic jiného, že naše děti se nám podobají a chovají se téměř stejně jako my, ačkoli je spoustu věcí neučíme. Nejvíce je to vidět v dospělosti. Náhle si začneme uvědomovat, jak se chováním podobáme rodičům a to je přesně ten moment, kdy začínáme čerpat z naší houby.

A houby nelžou, jen vypouští to co tam kdysi nasály.

Kdo si hraje nezlobí č.3

Tentokrát se hraní týkalo vody. Poměrně pravidelně jezdíme s Víťou do vody. Nejvíce asi do Chomutova, ale občas do německého Marienbergu.

A tam jsme byli i tuto sobotu. Je úžasné vidět jak si Vítek užívá vodu a vše kolem ní. Asi nejoblíbenější místo je klouzačka.

Všem vřele doporučuji. Aquapark je velký a prostorný. Vstupné na 2 hodiny pro dospělého 12,5Euro a dítě je zdarma , tedy v našem případě. Jinak klasika restaurace, tobogán, pak klouzačka pro kruhy, ale rozdíl proti Chomutovu. 2x za hodinu umělé vlnobití a můžu říci, že vážně „vlnobití“ a pro nás asi největší lákadlo jsou 2 venkovní bazény. Jsou tvarově identické,ale jeden má sladkou vodu a druhý slanou.

Úplně nejvíc zde jsou sauny. pokud se rádi saunujete, tak tady si to opravdu užijete. Sice si musíte připlatit, ale stojí to opravdu za to

Není nic úžasnějšího než v zimě když je zima, venku sníh a vy jste v téhle kráse ve vodě a sněží vám na palici 🙂

Takže pokud máte rádi vodu určitě vyražte. Za nás 9/10

Rodina

Co pro Vás znamená rodina ? Ono už to slovo, vychází ze slova rodit, což je „doposud“ výhradně ženská záležitost. Rodina ovšem není jen o ženských. Velice podobné slovo je také rodič. také vychází ze slovesa rodit. To je stejně zajímavé…

Abych se tedy více rozepsal o rodině a co pro mě znamená, musím opravdu začít u rodičů. Pro mě je rodina tam kde jsou lidi, kteří do naší rodiny patří. Ať už tedy rodiče, tak i sourozenci a samozřejmě děti. Nemotejme rodina a domov, protože to je jiné téma. Domov může mít člověk kdekoliv, ale rodinu a lidi, kteří do ní spadají máme většinou jen jednu, ale lidí může být spousty.

Mrzí mě pokud se v rodině vyskytne problém s komunikací a lidi se v rámci rodiny spolu nebaví, ale někdy to tak prostě je, ale je to strašná škoda. Rodina by měla být ta komunita, která vám pomůže když to potřebujete, která vám poskytne domov, pokud ho nemáte.

Spousty těchto věcí jsem si uvědomil až v pozdějším věku a dnes jsem rád, že jsem plno věcí napravil . Snažím se být v co nejčastějším kontaktu s rodiči, protože oni můžou za to co jsem a já jim za to moc děkuji a vážím si jich.

Pokud máte v rodině nějaké potíže s komunikací, zamyslete se nad důvody a pokuste se je vyřešit. Čas je neúprosný a všichni žijeme jen jeden život, tak si ho nekažme maličkostmi.

Sněhulák ,jak na to ?

Dnes ráno při pohledu z okna jsem si vlastně ani neuvědomil, že je zima. Zima ,jako roční období. Venku prosvítalo slunce mezi letícími mraky a vzduch voněl čerstvě.

Při voňavé ranní kávě a konzumaci výborných toustů od miláčka jsme přemýšleli nad dopoledním programem. A hádejte co vyhrálo?

Pojedeme si užít sníh. Z tepla domova a pozice z pohovky se tahle myšlenka jevila jako bláznovství třetího stupně, ale den před tím bylo v okolí docela dost sněhu.

Tak jsem zprovoznil naše(Víťovo) nové boby zvané blackdevil , oblékli jsme se do zimního obalu, nasedli do našeho skvělého hybridního auta a vyrazili jsme.

Nejprve jsem myslel, že vyrazíme jen někam kousek za Kadaň, ale počasí bylo tak rychlé , že včerejší množství sněhu naskočilo na jarní autobus z hor a bylo na cestě do nejbližšího potůčku, pak potoka a nakonec řeky a kdo ví, jestli je ještě teď na cestě tak brázdí břehy nějaké evropské destinace. Doufám, že zaplatí mítné…

Naše putování za sněhem tedy pokračovalo směrem na vrcholky krušných hor až sem

jenže tady nám počasí úplně moc nepřálo, jak podivné dvanáctého ledna nějakých 700m na mořem vysoko. Foukal opravdu čerstvý vítr a do toho začalo sněžit. Dvakrát sjetý kopeček na bobech a Vítek dal najevo, že tady se mu fakt nelíbí. Po chvilce jsme tedy vše naložili a vyrazili zkusit štěstí ještě o kousek dál.

Nevím jestli to bylo štěstí, nebo náhoda, ale cesta na Výsluní byla na křižovatce na Vejprty uzavřená, tedy doslova zavřená hromadou sněhu, ale částečně protažená, tak aby se dalo v klidu jít po zpevněné cestě a tak jsme vyrazili alespoň na procházku. Po krátké chvíli jsme usoudili, že když už to nejede, tak zkusíme postavit sněhuláka. Sníh byl na stavbu sněhuláka absolutně úplně nejvíc nejlepší, takže jsme neváhali a pustili jsme se do díla. Po vzájemné dohodě jsme nakonec vyrobili sněhulačku a vy se na to dílo můžete podívat tady.