Ve čtvrtek večer

Ležím si v posteli a vnímám ten večer. Už je šero. Od sousedů se k nám do ložnice dere závan kouře z grilu. Popravdě kdybych se měl rozhodnout jestli si dát jídlo z tohohle grilu tak raději vypiju sklenici vyjetého oleje. Ale to je každého věc co jí a pije. Jen by to nemělo lézt jinému do ložnice.

Dneska jsem dal přednost rodině před osobním zájmem a jsem rád. Někdy člověk musí udělat rozhodnutí kdy někoho potěší a někoho ne , ale to je život.

Tak to by byl čtvrtek večer. A teď jedeme na mastershefa tak se zatím mějte

Sociální status

Posledních pár týdnů jsme na všech sociálních sítích téměř neaktivní.

Důvod je jednoduchý. Chystám něco velkého a není moc času. Takže již brzy přijde změna , která bude znamenat velký převrat ve všem co jsem doposud dělal.

Takže se máte na co těšit.

„Zlepsitsedavsechno“ #zlepsito

Skončil příběh jednoho zubu

Toto je příběh jednoho zubu, který se narodil neznámo kdy ale zcela jistě v moji hubě. Ano zuby, ty mléčné se nam vyklubou v prvnim a druhem roce života. Pak chvíli vydrží a následně jsou nemilosrdně vykopnuty zuby druhými. Ty si myslí, že tam budou cely zivot, ale z omylu je většinou vyvedou zubaři.

Pak jsou tak zvaní exoti a to jsou osmičky. Ty si přijdou na svět nečekáni a většinou ani nepozváni. Někteří jsou takoví hulváti, že při tom příchodu dávají o sobě náležitě vědět. Což naštěstí nebyl můj případ.

Na každého ale jednou dojde a tak tomu bylo i dnes. Jak jsem zmiňoval v předešlém článku tak se nejednalo nakonec o sedmičky , ale o exota 🙂 tedy osmičku. Ani nevim kdy jsem k ni prisel. Asi nekdy po pubertě , ale mel jsem ji rad. Nebolela a dobre sloužila. Až do Silvestra.

A to byl den kdy si dovolila až příliš a proto jsme se museli rozloučit.

Tak tedy sbohem. Moje milá osmičku vpravo nahoře. Odpocivej v pokoji.

Foto ihned po zákroku

Jak dlouho snesete bolest než se rozhodnete ?

O silvestrovské noci mě začal bolet zub. Tak nějak jsem to bral jako nutné zlo za to, že jsem věděl o možném problému , ale nic jsem s tim nedělal a nechával to být. Znáte to. Dokud to nebolí tak to nechám být a v případě zubů to asi platí trojnásobně.

No a přesně tenhle případ jsem i já. Celých sedm dní to tak nějak bolelo a nebolelo a stále jsem spoléhal na to, že to odezní. NEODEZNĚLO:-(

Za tu dobu jsem spolykal něco málo brufenů a protrpěl několik obědů až jsem dnes dospěl k rozhodnutí. Zitra TAM jdu.

Zítra tedy podám zprávu jak celý tenhle příběh jedné sedmičky skončí, ale asi tuším jak to vlastně dopadne.

Takže odpověď na otázku v nadpisu je v mém případě TÝDEN :-/

Katastrofální scénář

Dokážete si představit jak by to vypadalo, kdyby nefungovala síť , internet , nebo elektrika ? Myslím ze si to dokáže představit jen málokdo a nám se dnes jeden takový stav podařilo zažít.

Tady jsou moje dojmy

https://youtu.be/uDnR2Q-w324

Večer a zvuky

To vam tak sedim pri večeru na naši nove terase a poslouchám.

Od sousedů se line zvuk nějakého lacineho filmu.

Z dálky je slyšet sýček

Z obce je slyšet zvuk matky hubujici dětem.

Cele to je zastreseno zvukem cvrčka a světlem hvězd.

Miluju zivot na vesnici

100

Moje první stovka. Moje první meta. Mluvím o první stovce odběratelů na YouTube. Ano vím, že v porovnání s youtubery to vůbec nic neznamená. Ale já taky nejsem youtuber. Ten kdo mě sleduje ať už na YouTube nebo instagramu nebo zde, tak ví ze jsem obyčejnej táta od rodiny pracující v továrně a bydlišti na vesnici. O to víc je pro mě tahle číslovka víc důležitá a motivující. Taky mužů vidět, že odběratelé se nerovná počet shlédnutí. To je úplně zcestné.

Když jsem se po letech vrátil k YouTube začínal jsem s číslem 32. Můj vysněný cíl bude 1000. No uvidíme.

Děkuji všem co mě sleduji a čtou a slibuji ze nepřestanu 😉😅 a budu rad pokud o mě řeknete dalším ať mužů dosáhnout svého cíle 😉