Ve čtvrtek večer

Ležím si v posteli a vnímám ten večer. Už je šero. Od sousedů se k nám do ložnice dere závan kouře z grilu. Popravdě kdybych se měl rozhodnout jestli si dát jídlo z tohohle grilu tak raději vypiju sklenici vyjetého oleje. Ale to je každého věc co jí a pije. Jen by to nemělo lézt jinému do ložnice.

Dneska jsem dal přednost rodině před osobním zájmem a jsem rád. Někdy člověk musí udělat rozhodnutí kdy někoho potěší a někoho ne , ale to je život.

Tak to by byl čtvrtek večer. A teď jedeme na mastershefa tak se zatím mějte

Víkendové müsli – dluhy všedních dní

Tak jako snídaně o víkendu vypadá jinak, tak ve srovnání s myšlenkami v týdnu a o víkendu je to velmi podobné. Přes týden je vše podřízeno aktuálním činnostem, tedy hlavně práci, kdežto o víkendu se všichni zaměříme více na rodinu a domov.

A právě rodina je velmi důležitá pro vyrovnaný život. Pokud někdo podniká a nemá rodinné zázemí, nemá prostor, kde by mohl tzv. nabít baterky. Víkend je právě ten správný čas, kdy můžeme platit týdenní časový dluh celé rodině.

Drobnosti, jako společná snídaně,  nechat druhého v klidu dospat, pomoci s domácími pracemi atd. jsou splátky, které je třeba za ten týden vykonat a odměnou za takové aktivity je pak klidné rodinné zázemí.

I já si uvědomuji , jak je tohle všechno důležité. A proto miluju víkendy, protože můžu „splácet dluhy“ manželce, synovi, rodičům.

To nevymyslíš – druhé výročí

Rok s rokem se sešel a my jsme spolu s mojí ženou oslavili druhé výročí svatby. To by určitě nebylo nic zvláštního, nebo něco o čem bych měl psát. To zvláštní teprve přišlo, když jsme se vydali na cestu z domova.

V plánu byla večeře a pak romantická procházka po Kadani. První drobná překážka nastala když jsme vyšli z domu a zjistili, že prší :-(. No nic tak žena se vrátila pro deštník a já šel ještě vyhodit pytel z koše do popelnice a že půjdu napřed do auta. Cestou jsem měl v plánu vyvézt naší popelnici před dům, protože druhý den byl svoz odpadu

A v ten moment se to stalo…

… když jsem táhl popelnici, šáhnul jsem do kapsy kabátu pro klíče od auta a něco se mi zdálo divné. A vzápětí jsem to zjistil. na klíčích od domu nosím připnuté i klíče od auta a v tu chvíli jsem věděl, co je špatně.

Toyota má v těle ovladače klíček a to celé se dá oddělit a to přesně se mi stalo někde mezi východem z domu a cestou k autu.

No a co teď? Takže jsem začal být mírně nervozní, protože bez ovladače bych nenastartoval auto (asi), nicméně by to byl problém.

Začali jsme tedy hledat. Hledali jsme okolo dveří, cestou, no prostě všude. Dovedete si představit když je tma, prší a vy jste měli v plánu úplně něco jiného jak Vám asi je. Začínal jsem být mírně nervozní až nas…ý. Nikde nic.

A pak mě napadla poslední možnost, ta kterou jsem si celou dobu moc nepřipouštěl a našel bych 1000 důvodů proč se mi do toho nechtělo.

Ano, napadlo vás to samé…. POPELNICE….. Co když spadl do popelnice. Tam jsem se samozřejmě díval,ale nic nebylo vidět ( aby taky jo, když byla plná) . Aby toho nebylo málo, tak jsem těsně před odjezdem vyhodil ještě koš kde nebyl sáček a ten byl plný kapesníků, protože jsme před časem prodělali nějaký muribundus.

No nic. Nedalo se nic dělat a musel jsem konat. Přinesl jsem prázdný sáček do koše, žena mi ho podržela a zároveň mi svítila baterkou a já se krásně začal hrabat v odpadkách. Řeknu vám, že to byla romantika jako prase 🙂 Vyházel jsem asi přes půlku popelnice a stále nic.Žena mi řekla,ať na to kašlu, že tam nebude. Začal jsem podléhat skepsi . A tu náhle….. černá krabička s logem TOYOTA 🙂

Jestli si myslíte, že tohle je vše, tak se mýlíte.

S radostí jsme tedy vyrazili na večeři. Zaparkovali před restaurací ( kupodivu bylo místo, tzv. prsa/prsa neboli 30/30 na každou stranu) a šli na večeři. Večeře byla fajn, celkově spokojenost, tak 8/10, až na tu servírku. Tak hlučného člověka jsme už dlouho neslyšel. Nejlepší byla její hláška, kdy skoro na celý lokál křičela, že už bude mluvit potichu :-))) to nás fakt pobavilo. Takže taková kulturní vložka.

a nebojte ani teď ještě není konec

Cestou domů jsem chtěl udělat ještě ženě radost , tak jsme jeli navštívili místní Kaufland, že jí koupím kytku. Kytku jsme koupili, ale jak to už bývá ještě něco navrch. Tedy drobnost pro radost a banány. Tedy celkem trs čtyř banánů za cca 20Kč.

Přijdeme k pokladně, paní vše namarkuje a já s pohledem na displej vytahuji kartu, že těch 256Kč zaplatím. Když v tom mě žena zarazí se slovy “ to je nějaké divné tolik za pár věcí“ to už se začala divit i prodavačka a mě to v tu chvíli došlo. Při pohledu na displej jsem najednou viděl né 256, ale 1 256. Aha? co je špatně. Paní pokladní kontroluje namarkované položky a najednou vidí příčinu. Nějakým způsobem se nám ty 4 banány načetli jako 30kg banánů za bratru 900kč :-))) takže to pani pokladní stornovala, načetla znovu a pak už bylo vše v pořádku.

Cestou domů jsme se museli stále smát dnešnímu večeru, protože

TO NEVYMYSLÍŠ

Rodina

Co pro Vás znamená rodina ? Ono už to slovo, vychází ze slova rodit, což je „doposud“ výhradně ženská záležitost. Rodina ovšem není jen o ženských. Velice podobné slovo je také rodič. také vychází ze slovesa rodit. To je stejně zajímavé…

Abych se tedy více rozepsal o rodině a co pro mě znamená, musím opravdu začít u rodičů. Pro mě je rodina tam kde jsou lidi, kteří do naší rodiny patří. Ať už tedy rodiče, tak i sourozenci a samozřejmě děti. Nemotejme rodina a domov, protože to je jiné téma. Domov může mít člověk kdekoliv, ale rodinu a lidi, kteří do ní spadají máme většinou jen jednu, ale lidí může být spousty.

Mrzí mě pokud se v rodině vyskytne problém s komunikací a lidi se v rámci rodiny spolu nebaví, ale někdy to tak prostě je, ale je to strašná škoda. Rodina by měla být ta komunita, která vám pomůže když to potřebujete, která vám poskytne domov, pokud ho nemáte.

Spousty těchto věcí jsem si uvědomil až v pozdějším věku a dnes jsem rád, že jsem plno věcí napravil . Snažím se být v co nejčastějším kontaktu s rodiči, protože oni můžou za to co jsem a já jim za to moc děkuji a vážím si jich.

Pokud máte v rodině nějaké potíže s komunikací, zamyslete se nad důvody a pokuste se je vyřešit. Čas je neúprosný a všichni žijeme jen jeden život, tak si ho nekažme maličkostmi.

Sněhulák ,jak na to ?

Dnes ráno při pohledu z okna jsem si vlastně ani neuvědomil, že je zima. Zima ,jako roční období. Venku prosvítalo slunce mezi letícími mraky a vzduch voněl čerstvě.

Při voňavé ranní kávě a konzumaci výborných toustů od miláčka jsme přemýšleli nad dopoledním programem. A hádejte co vyhrálo?

Pojedeme si užít sníh. Z tepla domova a pozice z pohovky se tahle myšlenka jevila jako bláznovství třetího stupně, ale den před tím bylo v okolí docela dost sněhu.

Tak jsem zprovoznil naše(Víťovo) nové boby zvané blackdevil , oblékli jsme se do zimního obalu, nasedli do našeho skvělého hybridního auta a vyrazili jsme.

Nejprve jsem myslel, že vyrazíme jen někam kousek za Kadaň, ale počasí bylo tak rychlé , že včerejší množství sněhu naskočilo na jarní autobus z hor a bylo na cestě do nejbližšího potůčku, pak potoka a nakonec řeky a kdo ví, jestli je ještě teď na cestě tak brázdí břehy nějaké evropské destinace. Doufám, že zaplatí mítné…

Naše putování za sněhem tedy pokračovalo směrem na vrcholky krušných hor až sem

jenže tady nám počasí úplně moc nepřálo, jak podivné dvanáctého ledna nějakých 700m na mořem vysoko. Foukal opravdu čerstvý vítr a do toho začalo sněžit. Dvakrát sjetý kopeček na bobech a Vítek dal najevo, že tady se mu fakt nelíbí. Po chvilce jsme tedy vše naložili a vyrazili zkusit štěstí ještě o kousek dál.

Nevím jestli to bylo štěstí, nebo náhoda, ale cesta na Výsluní byla na křižovatce na Vejprty uzavřená, tedy doslova zavřená hromadou sněhu, ale částečně protažená, tak aby se dalo v klidu jít po zpevněné cestě a tak jsme vyrazili alespoň na procházku. Po krátké chvíli jsme usoudili, že když už to nejede, tak zkusíme postavit sněhuláka. Sníh byl na stavbu sněhuláka absolutně úplně nejvíc nejlepší, takže jsme neváhali a pustili jsme se do díla. Po vzájemné dohodě jsme nakonec vyrobili sněhulačku a vy se na to dílo můžete podívat tady.

Kdo si hraje nezlobí část 1

A protože mám dovolenou, musím se taky bavit. A když se bavit, tak s rodinou.

Rádi jezdíme do Chomutova do herničky nad Billou. Příjemné posezení, rozumné ceny, prostor pro hry pro děti a Vitek si to tady užívá čím dál tím víc.

Pokud máte malé dite mohu doporučit.

Navic vam potvrdí parkovací lístek a mate na 2 hodiny parkování zdarma.