Víkendové müsli – zastav se

Jaké jsou priority, jak odpočívat

Poslední dobou si čím dál víc uvědomuji jak se nám naplňuje čím dál víc náš čas různými činnostmi, nebo zájmy, nebo informacemi. Normálně se tomu říká, že se nám zrychlil život, ale z podstaty věci je to samozřejmě nesmysl. Čas je stále stejný, to jen my děláme více věcí.

Být starší sebou nese samozřejmě spousty nevýhod, ale také výhod. Jedna z nich je životní zkušenost a určitá moudrost. A ta nám říká “ nežeň se tak, nic ti neuteče a na světě jsi jen jednou“.

Příběh školky

Ve středu šel náš syn poprvé do školky. Původně jsem jel do práce, ale cestou z domova do Kadaně jsem si uvědomil, že tohle je něco, co člověk zažije jen jednou v životě, to jsou přesně ty chvíle, kdy si člověk musí určit životní priority a já si uvědomil, že sám před sebou bych tohle neobhájil, takže jsem nakonec zaparkoval před školkou a šel tam s nimi. Strávil jsem tam 2 hodiny a dělal fotky a vím, že jsem udělal nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohl udělat.

Kavárny

Poslední dobou mívám pracovní/osobní schůzky. Nejsem kavárenský povaleč a do kavárny jsem většinou zavítal tak jednou za rok nebo i za pět let. Nyní jsem v kavárně několikrát do měsíce a zjišťuji , že to vůbec není špatné. Nebo spíš bych měl říci, že je to výborné pro mysl. Ano neutratíte majlant a dobu v kavárně můžete strávit rozhovorem s někým, třeba i prací, ale taky jen tak koukáním po lidech, jak se oblékají, jak komunikují, co dělají, a z toho si dělat třeba jednoduché analýzy ( pokud musíte pořád pracovat) a vychutnávat si ten klid a pohodu

OC – obchodní centra

Další místo kde můžete jen tak lelkovat a pozorovat lidi. To je samozřejmě v případě , že máte lidi rádi 🙂 Dnes se v OC nachází spousty lidí a někteří tma chodí s celou rodinou trávit třeba celý den. Dnešní OC jsou na tohle dnes připravené, takže Vám nabídnou skvělé vyžití. A vy tohle vše můžete pozorovat a nic nedělat.

LES

A nebo, pokud se potřebujete zklidnit úplně, nebo jen nemáte rádi moc lidí, tak vyražte do lesa, nebo prostě do přírody. Les je vynikající v tom, že tam nejspíš budete sami. Já sám si to slibuji už několik týdnů a stále se k tomu nemůžu nějak dokopat, ale vím, že musím, chci, můžu a že mi to pomůže se plně nabít.

Na závěr

Ať už vám dělá dobře to, či ono. Nečekejte dlouho a něco s tím dnešním shonem udělejte.

A nezapomeňte , že zlepšit se dá všechno. Zlepši To.

A s úsměvem

Standardy a jejich dodržování

Jak to máte se standardy Vy ?

Začnu trochu z jiného soudku, ale ne zcela od věci. Každý den jezdím do práce ( k zákazníkovi) autem cca 55km. Z toho se jedná asi 10km po silnici 1.tř, která je ale 4. proudá a spousta řidičů si myslí, že můžou jezdit 130km/hod. Bohužel je zde devadesátka a já se snažím tento předpis “ standard“ dodržovat a to třeba díky tempomatu. Bohužel jsem na silnici za imbecila, který zdržuje provoz a každý den se setkávám s tím, že mne při 90.km/hod předjede 95% aut. Dnes se stalo něco neuvěřitelného, ačkoliv určitě normálního. Na začátku silnice se za mne připojil policejní vůz. Jeli jsme celou dobu „spolu“ tedy policista za mnou, protože jsem měl na tempomatu 92km/hod. A co myslíte jak jeli ostatní ? Ano , hádáte správně . Celá silnice jela 90. Nikdo nás nepředjel. Nakonec to nevydržela paní s passatem a začala mě velice pomalu předjíždět. Přišlo mi to docela úsměvné a když jsem se s úsměvem na tváři podíval na paní v passatu, tak ta se také smála 🙂 normálně by asi jela 120, ale netroufla si.

No a teď zpět k tématu. Ten dnešní příběh ukazuje, že k dodržování standardů je zapotřebí buď silná disciplína, nebo nástroje, které pomohou. A může to být třeba jistá forma represe ( motivace strachem) nebo obráceně motivace radostí, ale to v případě řidičů fungovat jistě nebude. Takže bychom potřebovali takové „policajty “ i do fabrik a firem.

Jak to funguje u vás? Dodržují lidi standardy sami, nebo je musí někdo hlídat ?

Chválíte lidi za dodržování standardů ? Nebo je jen trestáte za nedodržování ? jaký způsob je účinější ?

Není sýr jako sýr

Zrovna tak jako třeba Hermelín a Niva jsou oba zrající sýry, tak je každý úplně jiný, tak jsou rozdíly v lidech a já chci zmínit jedno povolání kde se tohle hodně projeví.

Manažer je povolání, které… Myslím, že být manažer je něco víc jak povolání. To už je v podstatě poslání. Manažer, který řídí lidi má poslání. Manažer , který řídí lidi by měl být jejich tátou a mámou, jejich trenérem, jejich vrbou, jejich vůdcem, jejich motivátorem. Ale položme si otázku. Existuje škola, která tyhle všechny věci člověka naučí ? Neznám ji. Tedy alespoň ne v Čechách. Kdo vás ve škole naučí řídit lidi ? Být zodpovědný ? Dřít jak kůň? Motivovat? Být loajální? A všechny ty dovednosti, které dneska manažer musí umět ? No nevím. Možná, že dnes už něco takového existuje, ale určitě to nevyprodukuje tolik manažerů, které by business potřeboval.

Takže se děje jedna úžasná, ale zároveň nebezpečná věc. Na manažerská místa se povyšují lidi z nižších pozic. Úžasné je na tom to, že každý může dostat příležitost a vypracovat se na skvělého manažera. Nebezpečné je to v tom, že se na taková místa mohou dostat i lidi, kteří tam vůbec nepatří, ale kvůli personální krizi je tam firmy drží a nemůžou se jich zbavit. Tím nám vzniká manažer, který zabírá místo někomu, kdo by o to stál, ale bohužel…

Takže pozor na to. Pokud to jen půjde, nedržte si špatné sýry a dejte šanci těm dobře zrajícím:-)

Ve čtvrtek večer

Ležím si v posteli a vnímám ten večer. Už je šero. Od sousedů se k nám do ložnice dere závan kouře z grilu. Popravdě kdybych se měl rozhodnout jestli si dát jídlo z tohohle grilu tak raději vypiju sklenici vyjetého oleje. Ale to je každého věc co jí a pije. Jen by to nemělo lézt jinému do ložnice.

Dneska jsem dal přednost rodině před osobním zájmem a jsem rád. Někdy člověk musí udělat rozhodnutí kdy někoho potěší a někoho ne , ale to je život.

Tak to by byl čtvrtek večer. A teď jedeme na mastershefa tak se zatím mějte

Víkendové müsli – programy na víkend

Jsme rodina, co nevydrží sedět dlouho na zadku. Co to znamená ? Že každý víkend musíme mít nějaký program.

Zpravidla plánujeme víkend v průběhu týdne. Prioritou jsou různé rodinné záležitosti, jako návštěva rodičů, různé oslavy nebo plánované návštěvy. Zbytek času vyplňujeme nějakou aktivitou. Tedy, no, není to jako přímo aktivita sportovní, to příjde jakmile bude Víťa větší, ale moc rádi cestujeme a když nám zrovna počasí nepřeje, tak taky makáme na baráku, nebo okolo něj.

Někdy se to ale sejde a dostihne vás nějaký deficit. Jako mě včera ten spánkový. Takže dopoledne byla návštěva rodičů a snídaně, ale odpoledne na mě přišla nějaká únava a tak jsem si lehl s malým kolem druhé a vstával jsem skoro v šest :-). No co vám budu povídat, zpočátku hroznej pocit, že jsem prospal 4 hodiny sobotního dne, ale když to vezmu kolem a kolem, tak když si tělo řekne, že to chce, má mu to člověk dopřát. Možná i tohle jsou maličkosti, které vedou ke spokojenému životu. Ono , pořád se za něčím hnát a neodpočívat člověka dožene, tak akorát k nějakému maléru.

Ale zpět k úvodu. Jsme rodina, co hodně plánuje (musíme, protože jinak by jsme v tom měli absolutní hokej:-)), ale někdy ty plány měníme dle situace a dalo by se říci, že „operativně reagujeme“.

Takto by měla funguvat každá zdravá firma i jednotlivec. Z pohledu dosažení výsledku, je důležitý počáteční plán , který vede k dosažení cíle.

Náš síl je užít si víkend.

Jak to máte vy? Plánujete, nebo jedete tzv. na punk? Napište mi do komentářů

Jak je to s těmi štíhlými procesy ?

Štíhlé procesy , lean a podobně. Pro mě je to denní chleba a přijde mi to naprosto normální. Ale …

Každý žijeme v té své bublině a tak je tomu i v mém případě. Mám vždycky pocit, že všichni kolem ví o čem je řeč a znají všechny ty cizí slova a pro mě nezbývá prostor někoho něco naučit.

Opak , ale opravdu velký opak je pravdou. Je až neuvěřitelné kolik lidí vůbec neví o čem je řeč.

Tak schválně.

Napište mi do komentářů kdo z vás se někdy setkal nebo nesetkal s metodami lean.

Pokud by vás zajímalo o čem to je , dejte mi vědět a můžeme si o tom nezávazně popovídat. Moc rád vysvětlím podrobnosti a uvedu příklady.

Víkendové müsli – depka

Otevřete facebook a všichni jsou happy. Otevřete instagram a všichni jsou krásní, úspěšní a usměvaví. Otevřete Linkedin a všichni jsou úspěšní. Kurňa kde je všechen ten negativismus, naserismus, skepse a deprese ?

Většinou nestojí nikde moc daleko a číhá na moment až si nedáte pozor aby na vás skočila. Kdo tvrdí, že je stále happy , tak jí má nejspíš zrovna na zádech.

Tohle jednou za čas musí potkat každého. Jen je to tak, že někoho častěji a někoho méně často. Je už jedno jak to nazýváme. Depka, deprese, blbá nálada, den blbec, nasranost apod.

Existuje spousta faktorů, které způsobí, že depce podlehneme. Nejsem psycholog, ale něco jsem v životě už zažil a tak mohu potvrdit, že živná půda na depresi jsou blbý lidi kolem nás, životní situace, nahromadění drobných problémů ( jak se říká „100x nic umořilo osla“)

Kašlem na příznaky, ty asi pozná každý. Mě spíš zajímá jak s tím pak bojujete. Metod existuje zase spousty, ale je to hodně osobní a každému pomáhá něco jiného. Sport, alkohol, drogy, sex, jídlo, příroda, lidi atd. každý si na to své musí přijít sám.

Co je ovšem důležité si uvědomit. Deprese je normální stav mysli. Nebraňte se jí a nechte jí tělem projít. Tak jak přijde , zase odejde. Jen díky té vaší zaručené metodě to bude dříve.

Přeji všem svým čtenářům, aby jste těchto stavů měli co nejméně a pokud už přijde, tak budte v klidu.

Víkendové müsli – dluhy všedních dní

Tak jako snídaně o víkendu vypadá jinak, tak ve srovnání s myšlenkami v týdnu a o víkendu je to velmi podobné. Přes týden je vše podřízeno aktuálním činnostem, tedy hlavně práci, kdežto o víkendu se všichni zaměříme více na rodinu a domov.

A právě rodina je velmi důležitá pro vyrovnaný život. Pokud někdo podniká a nemá rodinné zázemí, nemá prostor, kde by mohl tzv. nabít baterky. Víkend je právě ten správný čas, kdy můžeme platit týdenní časový dluh celé rodině.

Drobnosti, jako společná snídaně,  nechat druhého v klidu dospat, pomoci s domácími pracemi atd. jsou splátky, které je třeba za ten týden vykonat a odměnou za takové aktivity je pak klidné rodinné zázemí.

I já si uvědomuji , jak je tohle všechno důležité. A proto miluju víkendy, protože můžu „splácet dluhy“ manželce, synovi, rodičům.

Hrdliččin zval ku lásce hlas ….

Dnes ráno to přišlo… Hrdlička a její specifický hlas.

Již pár dní se nám počasí pokouší vysvětlit, že jaro je na cestě k nám a zimu posílá do …. Všichni s napětím sledujeme předpovědi počasí, jestli tam to jaro budou hlásit a jsme celí netrpěliví, protože nás ta zima a zataženo už pěkně štve. Depky chodí čím dál častěji a sluníčko je to jediné, co nám v téhle šedé době může pomoci.

Popravdě existuje velice snadná metoda jak tohle zjistit. A tou je příroda samotná. Je to až s podivem jak to ona sama dokáže. tedy spíš zvířata. A pro nás jsou tím pravým a přesným meteorologem právě ptáci.

Ptáci mají v sobě něco, co dokáže přesně identifikovat příchod jara. Včera jsem je poprvé slyšel a dnes ráno mě probudil ten typický a to byla hrdlička.

Takže přátelé, ačkoli je polovina února, tak jaro je na cestě a nic ho už nezastaví.

Člověk je jako houba

Zkuste si představit že jsme jako houba. Představte si takovou tu houbu na mytí, třeba auta.

Výsledek obrázku pro houba na mytí auta

Princip houby spočívá v tom, že dokáže nasát (absorbovat) tekutinu. Tekutina jsou v tomto případě emoce, vědomosti, tedy nehmatatelné věci.

Kapacita každé houby je omezená. To znamená, že pokud je houba plně nasátá, již nenasaje nic dalšího, dokud jí nezmáčkneme a část původního obsahu nevyždímáme. Další možnost je zvýšit kapacitu houby a to lze jen tak, že ji necháme vyrůst, nebo-li zvětšit.

Doufám, že fyzikální okénko je jasné a můžeme přejít k jádru myšlenky.

Už když jsme u maminky v bříšku vnímáme venkovní vjemy. Ano , je to dokázané a dnes to každý rozumný člověk ví. To ale znamená, že naše houba už začíná nasávat. Když se narodíme a začínáme se životem, naše houba nasává víc a víc, ale její kapacita se zmenšuje a zmenšuje.

V běžném životě přicházejí emoce pozitivní a situace krásné, ale i ty negativní a ošklivé, nebo nezdravé. Tohle všechno se nám ukládá do naší houby. A na nás je to pak vidět.

Z tohoto vysvětlení tedy plyne, že pokud jsme v útlém dětství vychováváni láskou a obklopeni hezkými věcmi, máme krásné dětství a v naší houbě jsou převážně jen ty hezké věci, tak my je pak dokážeme ždímat a tím předávat dále.

Pokud ovšem děti vyrůstají v rodině, kde jsou věci nezdravé ( alkohol, povalečství, hádky) naplní se nám velmi brzy houba takovými věcmi a věřte, že ty „černé věci“ jsou těžší a zabírají v naší houbě více místa. A co víc, špatně se pak ždímají ven.

Snažme se tedy plnit houby našich dětí více tím příjemným, ať mají v pozdějším věku z čeho čerpat.

Ještě trochu ke zvýšení kapacity houby. To lze jen tím, že se vzděláváme a přijímáme ponejvíce pozitivní emoce. jde to pomalu, ale jde to.

Tedy rčení, že jablko nepadlo daleko od stromu neznamená nic jiného, že naše děti se nám podobají a chovají se téměř stejně jako my, ačkoli je spoustu věcí neučíme. Nejvíce je to vidět v dospělosti. Náhle si začneme uvědomovat, jak se chováním podobáme rodičům a to je přesně ten moment, kdy začínáme čerpat z naší houby.

A houby nelžou, jen vypouští to co tam kdysi nasály.