Člověk je jako houba

Zkuste si představit že jsme jako houba. Představte si takovou tu houbu na mytí, třeba auta.

Výsledek obrázku pro houba na mytí auta

Princip houby spočívá v tom, že dokáže nasát (absorbovat) tekutinu. Tekutina jsou v tomto případě emoce, vědomosti, tedy nehmatatelné věci.

Kapacita každé houby je omezená. To znamená, že pokud je houba plně nasátá, již nenasaje nic dalšího, dokud jí nezmáčkneme a část původního obsahu nevyždímáme. Další možnost je zvýšit kapacitu houby a to lze jen tak, že ji necháme vyrůst, nebo-li zvětšit.

Doufám, že fyzikální okénko je jasné a můžeme přejít k jádru myšlenky.

Už když jsme u maminky v bříšku vnímáme venkovní vjemy. Ano , je to dokázané a dnes to každý rozumný člověk ví. To ale znamená, že naše houba už začíná nasávat. Když se narodíme a začínáme se životem, naše houba nasává víc a víc, ale její kapacita se zmenšuje a zmenšuje.

V běžném životě přicházejí emoce pozitivní a situace krásné, ale i ty negativní a ošklivé, nebo nezdravé. Tohle všechno se nám ukládá do naší houby. A na nás je to pak vidět.

Z tohoto vysvětlení tedy plyne, že pokud jsme v útlém dětství vychováváni láskou a obklopeni hezkými věcmi, máme krásné dětství a v naší houbě jsou převážně jen ty hezké věci, tak my je pak dokážeme ždímat a tím předávat dále.

Pokud ovšem děti vyrůstají v rodině, kde jsou věci nezdravé ( alkohol, povalečství, hádky) naplní se nám velmi brzy houba takovými věcmi a věřte, že ty „černé věci“ jsou těžší a zabírají v naší houbě více místa. A co víc, špatně se pak ždímají ven.

Snažme se tedy plnit houby našich dětí více tím příjemným, ať mají v pozdějším věku z čeho čerpat.

Ještě trochu ke zvýšení kapacity houby. To lze jen tím, že se vzděláváme a přijímáme ponejvíce pozitivní emoce. jde to pomalu, ale jde to.

Tedy rčení, že jablko nepadlo daleko od stromu neznamená nic jiného, že naše děti se nám podobají a chovají se téměř stejně jako my, ačkoli je spoustu věcí neučíme. Nejvíce je to vidět v dospělosti. Náhle si začneme uvědomovat, jak se chováním podobáme rodičům a to je přesně ten moment, kdy začínáme čerpat z naší houby.

A houby nelžou, jen vypouští to co tam kdysi nasály.