Toto je příběh jednoho zubu, který se narodil neznámo kdy ale zcela jistě v moji hubě. Ano zuby, ty mléčné se nam vyklubou v prvnim a druhem roce života. Pak chvíli vydrží a následně jsou nemilosrdně vykopnuty zuby druhými. Ty si myslí, že tam budou cely zivot, ale z omylu je většinou vyvedou zubaři.
Pak jsou tak zvaní exoti a to jsou osmičky. Ty si přijdou na svět nečekáni a většinou ani nepozváni. Někteří jsou takoví hulváti, že při tom příchodu dávají o sobě náležitě vědět. Což naštěstí nebyl můj případ.
Na každého ale jednou dojde a tak tomu bylo i dnes. Jak jsem zmiňoval v předešlém článku tak se nejednalo nakonec o sedmičky , ale o exota 🙂 tedy osmičku. Ani nevim kdy jsem k ni prisel. Asi nekdy po pubertě , ale mel jsem ji rad. Nebolela a dobre sloužila. Až do Silvestra.
A to byl den kdy si dovolila až příliš a proto jsme se museli rozloučit.
Tak tedy sbohem. Moje milá osmičku vpravo nahoře. Odpocivej v pokoji.
Foto ihned po zákroku
