Dnes ráno při pohledu z okna jsem si vlastně ani neuvědomil, že je zima. Zima ,jako roční období. Venku prosvítalo slunce mezi letícími mraky a vzduch voněl čerstvě.
Při voňavé ranní kávě a konzumaci výborných toustů od miláčka jsme přemýšleli nad dopoledním programem. A hádejte co vyhrálo?
Pojedeme si užít sníh. Z tepla domova a pozice z pohovky se tahle myšlenka jevila jako bláznovství třetího stupně, ale den před tím bylo v okolí docela dost sněhu.
Tak jsem zprovoznil naše(Víťovo) nové boby zvané blackdevil , oblékli jsme se do zimního obalu, nasedli do našeho skvělého hybridního auta a vyrazili jsme.
Nejprve jsem myslel, že vyrazíme jen někam kousek za Kadaň, ale počasí bylo tak rychlé , že včerejší množství sněhu naskočilo na jarní autobus z hor a bylo na cestě do nejbližšího potůčku, pak potoka a nakonec řeky a kdo ví, jestli je ještě teď na cestě tak brázdí břehy nějaké evropské destinace. Doufám, že zaplatí mítné…
Naše putování za sněhem tedy pokračovalo směrem na vrcholky krušných hor až sem
jenže tady nám počasí úplně moc nepřálo, jak podivné dvanáctého ledna nějakých 700m na mořem vysoko. Foukal opravdu čerstvý vítr a do toho začalo sněžit. Dvakrát sjetý kopeček na bobech a Vítek dal najevo, že tady se mu fakt nelíbí. Po chvilce jsme tedy vše naložili a vyrazili zkusit štěstí ještě o kousek dál.
Nevím jestli to bylo štěstí, nebo náhoda, ale cesta na Výsluní byla na křižovatce na Vejprty uzavřená, tedy doslova zavřená hromadou sněhu, ale částečně protažená, tak aby se dalo v klidu jít po zpevněné cestě a tak jsme vyrazili alespoň na procházku. Po krátké chvíli jsme usoudili, že když už to nejede, tak zkusíme postavit sněhuláka. Sníh byl na stavbu sněhuláka absolutně úplně nejvíc nejlepší, takže jsme neváhali a pustili jsme se do díla. Po vzájemné dohodě jsme nakonec vyrobili sněhulačku a vy se na to dílo můžete podívat tady.
