Rok s rokem se sešel a my jsme spolu s mojí ženou oslavili druhé výročí svatby. To by určitě nebylo nic zvláštního, nebo něco o čem bych měl psát. To zvláštní teprve přišlo, když jsme se vydali na cestu z domova.
V plánu byla večeře a pak romantická procházka po Kadani. První drobná překážka nastala když jsme vyšli z domu a zjistili, že prší :-(. No nic tak žena se vrátila pro deštník a já šel ještě vyhodit pytel z koše do popelnice a že půjdu napřed do auta. Cestou jsem měl v plánu vyvézt naší popelnici před dům, protože druhý den byl svoz odpadu
A v ten moment se to stalo…
… když jsem táhl popelnici, šáhnul jsem do kapsy kabátu pro klíče od auta a něco se mi zdálo divné. A vzápětí jsem to zjistil. na klíčích od domu nosím připnuté i klíče od auta a v tu chvíli jsem věděl, co je špatně.
Toyota má v těle ovladače klíček a to celé se dá oddělit a to přesně se mi stalo někde mezi východem z domu a cestou k autu.
No a co teď? Takže jsem začal být mírně nervozní, protože bez ovladače bych nenastartoval auto (asi), nicméně by to byl problém.
Začali jsme tedy hledat. Hledali jsme okolo dveří, cestou, no prostě všude. Dovedete si představit když je tma, prší a vy jste měli v plánu úplně něco jiného jak Vám asi je. Začínal jsem být mírně nervozní až nas…ý. Nikde nic.
A pak mě napadla poslední možnost, ta kterou jsem si celou dobu moc nepřipouštěl a našel bych 1000 důvodů proč se mi do toho nechtělo.
Ano, napadlo vás to samé…. POPELNICE….. Co když spadl do popelnice. Tam jsem se samozřejmě díval,ale nic nebylo vidět ( aby taky jo, když byla plná) . Aby toho nebylo málo, tak jsem těsně před odjezdem vyhodil ještě koš kde nebyl sáček a ten byl plný kapesníků, protože jsme před časem prodělali nějaký muribundus.
No nic. Nedalo se nic dělat a musel jsem konat. Přinesl jsem prázdný sáček do koše, žena mi ho podržela a zároveň mi svítila baterkou a já se krásně začal hrabat v odpadkách. Řeknu vám, že to byla romantika jako prase 🙂 Vyházel jsem asi přes půlku popelnice a stále nic.Žena mi řekla,ať na to kašlu, že tam nebude. Začal jsem podléhat skepsi . A tu náhle….. černá krabička s logem TOYOTA 🙂
Jestli si myslíte, že tohle je vše, tak se mýlíte.
S radostí jsme tedy vyrazili na večeři. Zaparkovali před restaurací ( kupodivu bylo místo, tzv. prsa/prsa neboli 30/30 na každou stranu) a šli na večeři. Večeře byla fajn, celkově spokojenost, tak 8/10, až na tu servírku. Tak hlučného člověka jsme už dlouho neslyšel. Nejlepší byla její hláška, kdy skoro na celý lokál křičela, že už bude mluvit potichu :-))) to nás fakt pobavilo. Takže taková kulturní vložka.
a nebojte ani teď ještě není konec
Cestou domů jsem chtěl udělat ještě ženě radost , tak jsme jeli navštívili místní Kaufland, že jí koupím kytku. Kytku jsme koupili, ale jak to už bývá ještě něco navrch. Tedy drobnost pro radost a banány. Tedy celkem trs čtyř banánů za cca 20Kč.
Přijdeme k pokladně, paní vše namarkuje a já s pohledem na displej vytahuji kartu, že těch 256Kč zaplatím. Když v tom mě žena zarazí se slovy “ to je nějaké divné tolik za pár věcí“ to už se začala divit i prodavačka a mě to v tu chvíli došlo. Při pohledu na displej jsem najednou viděl né 256, ale 1 256. Aha? co je špatně. Paní pokladní kontroluje namarkované položky a najednou vidí příčinu. Nějakým způsobem se nám ty 4 banány načetli jako 30kg banánů za bratru 900kč :-))) takže to pani pokladní stornovala, načetla znovu a pak už bylo vše v pořádku.
Cestou domů jsme se museli stále smát dnešnímu večeru, protože
TO NEVYMYSLÍŠ