Když se řekne kniha, co se Vám vybaví? Mě například jak sedím v křesle a v ruce držím otevřenou knihu, kterou právě čtu. Jsem jen já a kniha a já hltám písmena a slova. Takže pro mě slovo kniha vlastně znamená četbu. Když si vzpomenu na čtenářský deník na základní a pak následně na střední škole, tak to byla jedna z mála činností, kterou jsem já a myslím, že ne jen já ze srdce nenáviděl. Vzpomínám si, jak jsme všemi možnými způsoby sháněli vypsané deníky od jiných aktivních studentů, abychom pak mohli před hodinou vše opsat do těch svých. S četbou to ale nemělo vůbec nic společného, to znamená, že téměř nikdo z nás tu povinnou četbu nečetl.
Měl jsem to štěstí, že rodiče měli docela pěknou knihovnu plnou zajímavých a na tu dobu slušných titulů od klasiků po moderní tituly. Ve věku, kdy jiní kluci lítali za holkami, já si vždy našel čas na otevření nějaké knihy z naší knihy a její četbu. Měl jsem cíl. Přečíst všechny knihy z naší knihovny. Přiznám se, že se mi to nepovedlo, ale dostal jsem se někam na polovinu. Pro představu se nebavíme o pětit knihách, ale asi o třiceti. Zajímavostí je, že to co bylo povinné mě nebavilo, ale bavila mě spíš ten můj osobní cíl, ta výzva, kterou jsem si dal sám sobě.
Od té doby čtu stále. Někdy více, někdy méně často. Rád bych upozornil, že nejsem žádný čtenář. Znám lidi, kteří přečtou knihu každý týden. Ale znám také lidi, kteří knihu naposledy viděli ve školních lavicích. Na letošní rok jsem si zadal přečíst jednu knihu každý měsíc. Přiznávám bez mučení, mám za sebou 3 knihy:-( takže 30%. Poslední dobou jsem začal hodně číst elektronické knihy.
Papírová = vonící vs. elektronická = mrtvá ? Jak to máte vy? Já miluji papírové knihy. Nová kniha má obrovské kouzlo už jen v tom, když ji poprvé uchopíte do ruky a uvědomíte si kolik je uvnitř stránek, podle tloušťky. Pak když ji otevřete a necháte prolítnout stránky přes prsty, tak na Vás dýchne ta úžasná vůně tiskařské barvy a čerstvě nařezaného papíru. Uvědomíte si, že tu knihu musel vzít do ruky už někdo před vámi. Ten co jí skládal na paletu, ten kdo jí přendaval někam do regálu atd. Vlastně tak kniha zažila už svůj jeden příběh, než vůbec doputovala k majiteli. A to nemluvím o knihách v antikvariátech. Tímto chci tedy říci, že jsem zastáncem papírových knih, ale od té doby, co nám začal syn chodit je to pro mne nepoužitelné médium, protože mi neustále vyndavá záložky 🙂 a knihy přemisťuje. Navíc tahat knihu sebou v batohu je pro mne trochu nepraktické a sednout si v pracovní době někde s knihou je poněkud drzé 🙂 Takže poslední dobou preferuji ty mrtvé knihy. Takže elektronické. Pro mě obrovská výhoda v přehlednosti. Vím kde jsem, kolik mi toho chybí, kolik jsem již přečetl, mohu si písmena zvětšit zmenšit, knihu mám vždy sebou na telefonu, pokud nemám telefon, otevřu tu samou knihu a na místě kde jsem přestal na ipadu, nebo macu a pokračuji ve čtení. To jsou benefity, které využívám plnými doušky. A málem bych zapomněl na jednu fičuru v iOS13. Cíl denní četby. Zařízení vám ukáže pokud splníte čas, který jste si nastavili jako denní cíl a motivuje Vás k tomu, aby jste se snažili ho denně dodržet. Momentálně mám slabých 15minut denně. Začít se musí pomalu .
A nyní přichází poslední část o knihách. Nedávno jsem při natáčení podcastu veřejně prohlásil, že chci napsat knihu. Tahle moje myšlenka není nová a táhne se se mnou už myslím několik desetiletí. Jen poslední dobou dostává přesnější podobu. Vím o čem by tak kniha měla být, jen ještě nevím formu. Moc to nehrotím, ale když už jsem to jednou veřejně řekl, tak to taky chci splnit. Mám na to ještě zbytek svého života. Takže snad dost času:-)
Uff, dneska jsem se nějak rozepsal. Musím trénovat. A abych nezapomněl tak by vás možná zajímalo co právě čtu. Tak tedy poslední dobou dost omílanou knihu „Faktomluva“ od Hanse Roslinga
Mějte se krásně a u dalšího müsli opět načtenou